Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spojenecké obrněné jednotky

18. 7. 2008

M4 Sherman
Posádka: 5
Délka: 5,92 m
Šířka: 2,62 m
Výška: 2,74 m
Hmotnost: 30 t
Pancéřování: max. 75 mm
Hlavní zbraň: 75mm kanón M3
Sekundární zbraně: 50 Browning M2 kulomet (12,7 mm)2×.30 Browning M1919 kulomety (7,62 mm)
Ve hre:relativne rychlý a levný
Historie:
Shermanov bolo vyrobených 49 234 kusov po celé trvanie vojny a tým sa stal najprodukovanejším tankom za celú 2. svetovú vojnu. Hoci mal Sherman šancu proti Pzkpfw. III a IV, ale s príchodom Tigrov a Pantherov to už nebolo také rúžové. 75mm kanón bol jednoducho nevyhovujúci. A preto do neskorších modelov boli montované kanóny ráže 76mm, ktoré mali lepšie prirazné účinky, ale aj naďalej boli na tom Shermany zle. Shermany boli predané aj Britom, ktorí si do nich namontovali ich vlastné 17librové kanóny a tieto Shermany "Firefly" už boli protivníci, s ktorými bolo nutné počítať (veď aj Wittmann na to doplatil). Ďaľší problém bol v tom, že po zásahu začala väčšina Shermanov okamžite horieť (Nemci si vymysleli jeden posmešok k Shermanom - Šporák Tommy). Tento problém sa podaril čiastočne odstrániť "mokrým skladovaním munície" - t.j. - zásobníky s nábojmi boli obložené dutými plášťami naplnenými vodou.
Shermany predstavovali základ americkej armády a hoci neboli dokonalé ako Tigre a Panthery, ale prostou početnou prevahou Shermany ničili tieto vyspelejšie tanky (je uvádzané, že na zničenie Tigra bolo potrebné min. 5 Shermanov a ani vtedy nebolo isté, či bude Tiger zničený).
Od základného modelu bolo odvedených veľa verzií a to napríklad - Sherman DD Plávajúci tank, odmínovací tank Crab,raketometný Calliope a ešte kopa stíhačov tankov.
























M10 Destroyer
Posádka: 5 mužov
Váha:29 600 kg
Brnenie: 12-57 mm
Zbrane:
1 x 17-ti liberní kanón ráže 76,2 mm(výroba v anglii)
1 x kulomet ráže 12,7 mm
Náboje:
76 mm: 54 nábojov
12.7 mm: 1000 nábojov
Motor:
GMS 6046 G71, 6-valcový diesel, 375 koní
Dojazd: 320 km
Max. rýchlosť:48 km/h
História:
Celým menom -M10 Gun Motor Carriage- bol používaný americkými a britskými jednotkami počas druhej svetovej vojny ako stíhač tankov. Bol to prvý americký stíhač tankov, vyrobený na tankovom podvozku. Vyrábal ho General Motors v spolupráci s Fordom. Americká doktrína plánovala použiť M10 ako podporu pechoty. M10 bol postavený na podvozku rozšíreného tanku Sherman a na prvý pohľad sa dal rozoznať protiváhov dela umiestnenou na zadnej časti veže. Používalo sa 76mm delo, ktoré strieľalo prieraznú muníciu AP M79. Na obranu proti proti pechote sa takisto používal 12.7mm guľomet Browning. Do boja sa tieto stroje dostali nielen v slubách Američanov a Britov, ale niekoľko slúžilo aj v Rusku a slobodnom Francúzsku. Do oknca vojny bolo vyrobených 4993 kusov M10.
























M26 Pershing
Výzbroj: 90 mm delo, guľomet
Posádka: 5
Pancierovanie (max.): 102 mm
Rýchlosť (max.): 32 km/h
Rozmery: 8,79 x 3,50 x 2,77 m
Hmotnosť: 41,7 ton
História:
Celým menom -Heavy Tank M26- bol používaný americkými ozbrojenými silami počas posledných dní druhej svetovej vojny a počas kórejskej vojny. Pomenovanie Pershing je podľa generála "Black Jack" Pershing-a.
M26 mal nahradiť M4. Prišiel príliš neskoro na to, aby zasiahol do diania počas druhej svetovej vojny, ale stal sa hlavným americkým tankom povojnového obdobia. Neskôr bol nahradený tankom M48 Patton.
Varianty:
M26A1 - od roku 1948 bol vyzbrojený 90mm delom M3A1. Počas druhej svetovej vojny sa vyrobili dva tieto tanky. Jeden z nich bol experimentálny a dostal ako hlavnú zbraň 90mm delo T15E1 s vysokou rýchlosťou strely. Toto delo bolo schopné na malú vzdialenosť poraziť Tiger II, zatiaľ čo Tiger a Panther boli ľahkým cieľom.
Prvé M26 dosiahli bojový status vo februárí 1945. Podľa mnohých to bol americký Panther. Prvý útok M26 sa uskutočnil v marci, ked jeden M26 zaútočil zo vzdialenosti 1 km na dva Tigre a jeden Panzer IV. M26 samozrejme útočil zozadu. Podarilo sa mu zničiť všetky tri nemecké stroje. Experimentálny "Super Pershing" s delom T15E1 bol nasadený do boja iba raz, a podarilo sa mu zničiť Tiger II streľbou do bočného panciera. Kvalita jeho dela nebola nikdy oskúšaná na streľbe proti prednému pancieru Tigra II. M26 slúžil aj počas Kórejskej vojny a úspešne bojovali proti T-34, ktoré používala Kórejská ľudová armáda.



















M3 Stuart
Posádka: 4
Délka: 4,5m
Šířka: 2,46m
Výška: 2,3m
Hmotnost: 14,7t
Pancéřování:13 - 51 mm
Hlavní zbraň: Kanón ráže 37 mm
Sekundární zbraně:3x kulomet 30 - 06 Browning
Pohon:Continental-Wright-670-9A
Dojezd: 120km
Tank M3 se začal sériově vyrábět teprve v březnu 1941 a k prvnímu bojovému nasazení došlo v listopadu téhož roku v britské armádě, kam byl dodáván v rámci programu „Lend-Lease“ („Půjčka a pronájem“). Vozidlo použito v bojích o přístavní město Tobrúk. Britští vojáci však nebyli z tohoto tanku moc nadšeni. Kritizován byl především 37mm kanón, který se proti nepřátelským cílům jevil jako příliš slabý. Na druhou stranu posádky chválily rychlost a spolehlivost, a díky tomu si tank v britské armádě vysloužil neoficiální přezdívku „Honey“ („Drahoušek“). Od léta roku 1942, kdy dostávala britská armáda nové americké střední tanky, byly Stuarty postupně stahovány z předních bojových linií a začaly být používány především jako průzkumná vozidla.

První bojové nasazení v armádě Spojených Států Amerických proběhlo v bojích o Filipíny, začátkem roku 1942. Japonci pak ukořistěné tanky používaly pod označením M3 Stuart Typ 0. Koncem roku 1942 se americká armáda vylodila v severní Africe, kde lehké tanky M3 tvořily velkou část jejich obrněných sil. Po drtivé porážce v Kasserinském průsmyku, kdy M3 čelily německým tankům PzKpfw IV a těžkým Tigerům, rozpustila americká armáda své obrněné prapory lehkých tanků a dále je používala pouze k průzkumným účelům.

Dalším odběratelem tanků M3 byl v rámci programu Lend-Lease Sovětský svaz. Ani představitelé Rudé armády nebyli z tohoto stroje nijak nadšeni kvůli slabé výzbroji a pancéřování. U sovětských tankistů nebyl Stuart oblíben kvůli benzínovému pohonu, který byl více náchylný ke vznícení. V letech 1942 - 1943 bylo do SSSR dodáno 1665 tanků M3A1, které tam sloužily do roku 1944.V bojích v Itálii a v západní Evropě potkal tanky M3 stejný osud, jako jinde. Byla jim přisouzena vedlejší role zejména při průzkumu, protože byl na jakýkoliv německý tank slabý. Kromě USA, Velké Británie a SSSR měla během války ve své výzbroji Stuarty také Francie, Čína, země Commonwealthu, používaly je partyzánské jednotky v Jugoslávii. Po druhé světové válce bylo množství tanků M3 Stuart prodáno do různých zemí. V některých jihoamerických státech byly Stuarty série M3 ve službě ještě v 80. a 90. letech. Celkem bylo od roku 1941 vyrobeno 13 859 kusů stroje M3 a všech jeho variant, což z této série dělá nejpočetnější lehký tank druhé světové války.


























Mk VII Tetrarch
Posádka 3
Délka: 3,96 m
Šířka: 2,13 m
Výška: 1,84 m
Hmotnost: 7,6 t
Pancéřování: 4 - 14 mm
Hlavní zbraň: kanón ráže 40 mm
Sekundární zbraně: 1x kulomet ráže 7,92 mm
Pohon: Meadows 165 hp
Dojezd: 225 km
První prototyp britského tanku Tetrarch Mk VII byl postaven v roce 1938 a ještě téhož roku byl přijat do služby. Tank měl docela solidní výzbroj, avšak pancéřování bylo stejně jako u předchůdců nedostatečné. Bylo vyrobeno 177 exemplářů různých typů.Výroba se začala rozbíhat v červenci roku 1940 a první dodávky přišly k jednotkám o rok později. Nejdůležitější bylo jejich použití u Airborne Armoured Reconnaissance Regiment, 6th Airborne Division, kam byly převedeny vzhledem k zastaralosti pro normální použití. Přepravovány byly pomocí kluzáků Hamilcar.
Stroj měl zajímavě řešený podvozek. Všechna kola byla pojezdová, první zároveň sloužilo jako napínací a řídící, poslední bylo hnací. Řízení bylo dosti neobvyklé, kombinovalo klasické řízení brzděním pásu a jemné řízení pomocí natáčení předních kol, čímž docházelo k ohnutí pásů. Pro odpružení byl použit systém Cgristie.
























Cromwell
Posádka: 5
Délka: 6,4 m
Šířka: 3 m
Výška: 2,5 m
Hmotnost: 28 t
Pancéřování: 32 - 76 mm mm
Hlavní zbraň: Kanón ráže 75 mm (95 mm)
Sekundární zbraně: 2x kulomet Besa ráže 7,92 mm, granátomet
Pohon: Rolls-Royce Meteor 600 hp
Dojezd: 275 km
Katastrofální porážka ve Francii a hlavně boje v severní Africe dovedly britský generální štáb k hořkému závěru, že armáda nemá obrněný prostředek, kterým by mohla čelit rychle modernizovaným německým tankům a samohybným dělům. Proto na podkladě zkušeností z dosavadních bojů vypsal na přelomu let 1940 a 1941 požadavky na nový tank, který by mohl konkurovat německým tankům. Jeho vývoj se však neuvěřitelně protáhl. Až na podzim roku 1943 byl dokončen vývoj silnějšího motoru a Cromwell dostal i nový kanón ráže 75 mm. Tato konfigurace nesla označení Cruiser Mk VIII Cromwell IV. Zanedlouho se rozjela sériová výroba a do konce války se stal Cromwell a jeho verze nejrozšířenějším britským tankem. Cromwell se stal nejrychlejším tankem druhé světové války, když na silnici dokázal jet až 64 km rychlostí. Účinností kanónu a odolností pancíře však byla oproti novým německým tankům i samohybným dělům slabá. Velké nebezpečí představoval u Cromwellů benzínový motor, tank po zasažení se často vznítil. Z hlediska oprav a údržby měl oproti německým tankům výhodu jednoduchosti a spolehlivosti.Cromwelly IV byly poprvé bojově nasazeny v bojích po vylodění spojenců v Normandii. Jako první jimi byla vyzbrojena zejména 7. tanková divize, která proslula v severní Africe jako Pouštní krysy. Ukázalo se, že Cromwelly jsou srovnatelné se staršími německými tanky Panzer IV a menšími samohybnými děly, ale s Panthery a Tigery se měřit nemohly. Britským tankistům se doporučovalo, aby využili vynikající pohyblivosti svých tanků a svízelné situace řešili rychlým únikem. Velitel britských sil generál Montgomery nasadil Cromwelly 2. armády do kombinované výsadkové a pozemní operace Market Garden v Arnhemu. Československá tanková brigáda vyzbrojená Cromwelly IV. a VI. se zapojila do obléhání a dobývání pevnosti Dunkerque, kde se v prudkých bojích bránilo asi 12 000 vojáků Wehrmachtu a Waffen-SS. Na jaře roku 1945 velitel Československé armády generál Ingr žádal spojence o zapojení naší brigády do osvobozování Československa. Nakonec se mu ale podařilo uvolnit jen necelých 150 československých vojáků, kteří s Cromwelly dorazili do osvobozené Plzně až 9. května.


























Sherman Firefly
Posádka: 4
Délka: 5,89 m
Šířka: 2,75 m
Výška: 2,62 m
Hmotnost: 33 t
Pancéřování: 13 - 89 mm
Hlavní zbraň: kanón OQF 17 pdr 76 mm
Sekundární zbraně: 1x kulomet Browning ráže 12.7 mm, 1x Browning 7,62 mm
Pohon: Chrysler Multibank 425 hp
Max. rychlost: 40 km/h
Dojezd: 200 km
Tank Sherman Firefly byl britskou verzí tanku M4 Sherman. Na rozdíl od originálu byl vyzbrojen britským kanónem QF 17-pounder ráže 76,2 mm a poháněn motorem Chrysler Multibank.Britské společenství národů obdrželo v rámci válečné pomoci od USA 17 287 tanků Sherman, takže se stalo druhým největším uživatelem těchto tanků. Shermany se staly základním tankem britských obrněných jednotek v Africe, Itálii a Francii.
Největším problémem, s nimž se Britové při používání Shermanů setkali, byl kanon M3. Britská bojová taktika určovala, na rozdíl od americké, že hlavním úkolem obrněné divize je ničení nepřátelských tanků v přímem boji. Shermany s kanonem ráže 75 mm však nebyly schopny v tomto směru s německými PzKpfw IV Ausf.H a Panthery rovnocenně soupeřit, o těžkých Tigerech ani nemluvě. Německé tanky dokázaly Shermany likvidovat již na vzdálenost 1 500 m. Aby Sherman mohl prorazit německý pancíř, musel vystřelit přesně ze vzdálenosti menší než 200 m. Což byl pochopitelně obrovský rozdíl.
Koncem roku 1942 začali Britové zavádět do řadové služby výtečný protipancéřový kanon 17-pdr OQF, který dokázal tank PzKpfw IV zničit již na vzdálenost 1 500 m, a v polovině roku 1943 rozhodli vyzbrojit těmito sedmnáctilibrovkami i americké Shermany. Projekt modernizace vypracoval major Charles Sweeney. Dělo bylo upraveno, závěr otočen o 90˚, zaveden byl nový zvedací mechanismus a brzdovratné zařízení. V zadní části věže byl zřízen výklenek pro radiostanici, což přispělo k vyvážení věže. Bylo zrušeno stanoviště radisty a na jeho místo byly namontovány schránky střeliva.
Testy nového Shermana přinesly skvělé výsledky. Byla použita i nová munice. Podkaliberní střely (APDS) dokázaly na vzdálenost kolem 1 000 m prorazit pancíř o síle až 195 mm. Britové okamžitě zahájili přestavbu tanků. Do konce roku 1944 bylo jednotkám 21. armádní skupiny ve Francii dodáno 728 tanků Firefly (tak byly nazvány upravené britské Shermany) a do konce války bylo dodáno ještě 2 139 z celkem 3 260 objednaných tanků.
























Churchill
Posádka: 5
Délka: 7,3 m
Šířka: 3
Výška: 2,8 m
Hmotnost: 38,5 t
Pancéřování: 16 - 102 mm
Hlavní zbraň: 57 mm kanón
Sekundární zbraně: 2x kulomet BESA 7,92 mm
Pohon: 2 motory Bedford 350 hp
Max. rychlost: 24 km/h
Dojezd: 90 km
Tank Churchill byl jedním z nejvíce rozšířených britských tanků, i když v době svého vzniku byl již značně zastaralý. Britové užívali koncepci založenou na dvou kategoriích tanků - pěchotních, které měly podporovat pěchotu a útočit na obranné pozice nepřítele, a bitevní, které měly bojovat s obrněnými prostředky nepřítele. Pěchotní tanky se byly slabě vyzbrojené a měly mnohdy i slabou pasivní ochranu.Tank byl vyzbrojen kanónem ráže 40 mm, později ráže 57 mm, což však ani v jednom případě nestačilo na moderní stroje protivníka. Oproti jiným pěchotním tankům měl poměrně dobrou úroveň pancéřování. Jeho silnou stránkou byla i dobrá průchodnost terénem. Dlouhý podvozek také umožňoval překonávat velké zákopy. Jeho velkým mínusem však byla rychlost, která se v terénních podmínkách pohybovala kolem 10 km/h. Velká byla i spotřeba benzínu v terénu - až 610 litrů na 100 km.Pěchotní tanky Churchill byly poprvé nasazeny do boje 19. srpna 1942 při spojenecké diverzní akci u francouzského Dieppe, dále byly užívány v severní Africe. Jejich výzbroj však byla tak nedostatečná, že na ně tankisté nouzově montovali 75mm kanóny z poškozených amerických tanků. Churchilly se zúčastnily bojů v Itálii, byly dodávány do Sovětského svazu. Bojů na západní frontě se účastnily až do počátku roku 1945.






























M7 Priest
Posádka: 7
Délka: 5,92 m
Šířka: 2,87 m
Výška: 2,95 m
Hmotnost: 22,97 t
Pancéřování: 51 mm
Hlavní zbraň: 105 mm kanón M1/M2, 60 nábojů
Sekundární zbraně: 1 x .50 Browning M2 kulomet (12,7 mm)
Pohon: Continental R-975 C1, 400 nebo 340 hp (298 nebo 254 kW)
Max. rychlost: 40 km/h
Dojezd: 193 km
Samohybná houfnice M7 Priest byla vyvinuta jako prostředek palebné podpory tankových divizí,vyzbrojených od roku 1941 stroji M3 Lee.Podvozek tohoto tanku byl dost velký pro instalaci 105 mm houfnice a převoz jeho obsluhy.V únoru 1942 byl podvozek přizpůsoben pro houfnici M7 HMC( howitzer motor carriage).Britové brzy objednali celých 5500 kusů,dodávky pro USA však byly přední.Do Británie se proto dostalo jen pár houfnic,které však hrály důležitou roli v bitvě u El Alameinu,kde byli Němci poraženi.Název Priest(kazatel)většinou používali Britové.Velitelské stanoviště se totiž podobalo kazatelskému pultu.Podobně byla pojmenováma i jiná samohybná děla:Bishop(biskup)a kanadský Sexton(kostelník).Hlavním úkolem houfnice M7 bylo poskytování palebné podpory na větší vzdálenosti(nepřímou střelbou).Osádka byla proto jen málo chráněna.Maximální tloušťka pancíře byla jen 25 mm.Houfnice byla sice mohutná zbraň,ale vzhledem ke svým rozměrům poměrně lehká.Uvnitř vozidla se mohlo převážet 69 nábojů.Kromě základního provedení vznikl také model M7B1 na podvozku tanku Sherman.Tanky Lee se totiž od roku 1943 již nevyráběly.Lišil se především čelním pancířem,který byl jednodílný,namísto původního třídílného.Vůz převážel velitele,řidiče a pětičlennou obsluhu samotné houfnice.Americké Priesty bojovaly v severní Evropě až do konce války,britské verze nahradily po dni D typ Sexton.Ostatní stroje(např.v Itálii)byly často zbavovány houfnice a přestavovány na transportéry Priest Kangaroo.
 
zdroj:http://www.companyofheroes.cz/spojenecké-obrněné-jednotky-r17.htm

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář